pondělí 20. listopadu 2017

DIY

Jedna dobrá duše z FB paní Marta z Prahy mi poslala malinké nafukovací balonky, tzv. vodní bomby a tak jsem mohla vyzkoušet  udělat kouličky z bavlněné příze , která se pak po uschnutí lepidla , nasadí na světelný řetěz. 
Potřebovala jsem zmíněné nafukovací balonky, bavlněnou přízi, školní půllitrové bílé tekuté lepidlo, trochu škrobu na záclony-s vůní levandule a trošku vody na naředění. Misku plastovou a gumové rukavice. 
Do pokoje jsem motala na balonky šedočernobílý melír a do kuchyně odstíny béžové. A tady je výsledek... světelný řetěz na ty bežové kouličky musím koupit, tak jsem nafotila zatím pokojové v odstínech šedé. 






Charlíček se mnou "nemluvil". Skoro tři hodiny jsem motala a motala a on ležel nafučený v pelíšku a vůbec se mu to nelíbilo. Však potom jsem házela balonkem a myškou asi dvě hodiny v kuse, abych mu tu mezeru vyplnila. 

Je to rarášek, neposedný ,ale zlatý! Na první fotce jsem ho vyfotila spícího...vzácná chvilka klidu, ale to musím sedět v jeho blízkosti. Jakmile se hnu, je hned vzhůru a jde ihned za mnou. Tento týden začneme trenovat po chvilkách, aby se naučil být sám doma. Tak nám držte palce...

středa 15. listopadu 2017

Obývací pokoj

Poslední měsíce se toho tolik událo v mém životě a smutné chvíle jsem se snažila přebít prací na zvelebení  prostor v domečku. I ten malinký obývák mi s Charlíkem trval trošku déle, protože s šídlem v patách se opravdu špatně maluje i natírá,tapetuje a stěhuje. Pořád jsem musela dávat pozor, aby se mi někde nepřilepil, abych jej nezašlápla, aby neměl hlad a taky se postarat házením míčku o to, aby chvíli spal a já měla na práci klid.
Ale mám radost, cítím se zde dobře a celek se mi líbí. Jen Charlikovi při běhu za balonkem to trošku na nové podlaze klouže, ale je vytrvalý! 






Musím ještě nějak vyřešit kabely za stolkem na televizi, protože Charlie tam pořád leze a musím ho hlídat. To samé budu řešit i u počítače ve výklenku. A včera jsem byla s Charliem v salonu, potřebovala jsem ukázat ,jak mu ostříhat chloupky okolo očí, vysvětlit, jak se pečuje o to jeho jemné chmýří , protože bišonek potřebuje daleko více péče, než potřebovali hladkosrstí Kesynka s Chlapečkem a Tánička s Mášenkou. Nechci nic zanedbat...

Vám všem, co jste mi psaly komentáře k mým nedávným příspěvkům, moc děkuji, jsem ráda, že jste brečely se mnou , nejen ve chvílích smutku, ale i radostí nad mým dárkem. Dojalo mne, kolik z Vás na mne myslelo... díky!

čtvrtek 9. listopadu 2017

Malý princ....Charles

Moc Vám všem děkuji za slova útěchy, brečela jsem při každém Vašem komentáři. Na Kesynku s Chlapečkem nikdy nezapomenu, byli to moje zlatíčka a moc mi pomohli v době mé nemoci, kdy mi nebylo nejlépe, ale díky nim jsem musela ven a chodit na procházky a neměla pak čas přemýšlet nad sebou.
Po probrečené páteční noci bez již obou hafíčků, mne ráno čekalo veliké překvapení. Moji kamarádi, dobré duše, kteří viděli, jak se odchodem Kesynky trápím, mi ráno zavolali, abych uvařila kávu asi za dvacet minut, že jedou na kafíčko. Divila jsem se, proč až za dvacet minut, když bydlí oba ve Virginii.
Když dorazili, káva byla na stole a oni mi mezi dveřma podávali smrdící poblinkanou bundu jednoho z nich. A v té bundě byla zabalená poblinkaná, chundelatá ,bílá (skoro) kulička. Bichon frisé- sedm týdnů staré štěnátko. Pak jsem dostala papír na čip, ampuli od očkování a prý " to je Tvůj dárek k narozeninám. Sice je máš až na Vánoce, ale viděli jsme ,jak jsi smutná, tak jsme najeli 150 km abychom Ti udělali radost. Dej mu jméno a máš zase na patnáct let zábavu! Ten den měl svátek Karel...takže bylo rozhodnuto.

Malé princátko jsem pojmenovala Charles, Charlic, Charlíček. Občas mu řeknu-dost často-Chlapečku a taky někdy Kesynko...zvyk je železná košile. Charlíček byl zablešený, měl špinavá očička, bál se... Tak jsem ho vzala na veterinu pro kapičku proti bleškám, koupila mu šampon, kartáč, nový pelíšek, balonky, speciální vodu na čištění očiček. Omyla mu teplou vodou poblinkané chlupy, protože vykoupat ho smím až příští týden. Až po osmém týdnu věku. A tak zase nespím... Charlíček je divoch. Všechno kouše, tahá, chce ochutnávat...já vystěhovaný obývák v kuchyni a dělala jsem laminátovou podlahu, po vymalování obýváku. Uhlídat tohle malé šídlo je docela problém. Ani v noci moc nespinká, dnes jsme poprvé spali asi od jedné do sedmi v kuse. Jinak je šikovný, chodí čurat a kakat na hadr u dveří... ven prý nesmíme až po třech týdnech, kdy dostane druhou část vakcíny. A tak jsem se s Váma všema, co na mne myslíte chtěla podělit o tuto novinku. Sice jsem byla přesvědčená, že zatím pejska nechci a když ano, že to bude zase stejná rasa , jako byla moje nejdřív Mášenka s Táničkou a pak Chlapeček s Kesynkou, ale osud  to vzal do svých rukou. Tak tohle je on:



V kuchyni má pelíšek po Chlapečkovi, nový dostane až po vykoupání . On je stejně víc u mně na klíně a nebo mi leží na nohách. Když vařím, nebo si sednu, hned je u mne. Bude to zase asi moje klíštátko... a vůbec nevím, jak s ním budu plést... klubíčka se mu moc líbí, už jsou všechna bezpečně schovaná! Tak já jdu zase házet balonkem...už mám okousaný malíček u nohy, než jsem Vám to všechno napsala.

pondělí 6. listopadu 2017

R.I.P. Kesynko

V pátek byl nejsmutnější den. Po několika nocích, kdy jsem s Kesynkou seděla na zemi a hladila ji... a nespaly jsme ani jedna,po třech týdnech zkoušení léků, jsem se rozhodla ji nechat odejít za Chlapečkem. Srdíčko na léky nezabíralo a ona se chudinka během týdne hrozně zhoršila. Zavodněná v bříšku, všude okolo vyhublá, přestala ve čtvrtek pít i přijímat potravu a i vykonávat potřebu. Brečela jsem celou cestu autem k veterináři a celou cestu zpět. Už je s Chlapečkem, kousek od něho na mé zahrádce. Spi sladce, babunko zlatá! Moc mi chybíte oba dva!
Jsem moc ráda, že tu byli se mnou, svobodní a štastní a milovaní tak, jak předtím nebyli !

neděle 29. října 2017

Tapeta na zdi...

Další den...pokračování mé práce s kuchyní...



Myslím, že to nevypadá špatně... jen ty prostřihy tapety byly dost velké, aby se chytil vzor. Než jsem je našla, trvalo to. Nahoře, jakoby komínek, schoval ošklivou hadici od odsávače, který stejně od prvního dne nefunguje, ačkoliv zde byli asi tři rozdílní specialisté na elektriku. Konečně hotovo i s úklidem a jdu spát... dnes budu spát o hodinu déle a mám pocit, že to sakra potřebuji. Moje nohy vypadají jako dva tlusté sloupy, až jsem se lekla... ono to lezení ze židle nahoru dolů -nic moc. Přece jen asi nejsem tak silná ,jak si pořád myslím. K tomu všemu noční směny s Kesynkou, noci má špatné a já nespím s ní...Venku je mlha , hustá, jako mléko. Snad se ráno vyčasí a já budu pracovat na zahradě...potřebuje připravit k zimnímu spánku.

čtvrtek 26. října 2017

Vymalováno- dnes podruhé a jinak!

Ráno jsem se vzbudila zlámaná a šla dolů. Měla šok. Z té mé pěkné karamelové vylezlo milion fleků předtím původně vymalovanou barvou Magnolia.Ale ty fleky vypadaly jakoby mastně... no hrůza. Tak do auta a šup koupit novou barvu. Tam mi ještě prodali roztok" Sugar soap" cukrové mýdlo, že s tím mám stěny pěkně nejdřív umýt a pak teprve natřít. Vybrala jsem pak barvu WHITE CREAM , s tím, že namaluji stejně strop i stěny. Stěny umyté , uschlé, první nátěr. Fleky lezly opět ven... Takže podruhé. Jo a podlahu jsem dnes přikryla igelitem. No nekup to za deset euro...pěkně ho přilepila k obložkám a dnes mne tedy podlaha nečeká. Nátěry dva a vypadá to zatím OK. Ráno si nasadím sluneční brýle...abych nic neviděla. Jinak mne asi klepne... Takže foto podruhé... ! Chybama se člověk učí...a moje záda skučí (KOLENA TAKY)...tapety zítra... zbylý úklid taky ...jsem dnes KO.




Naleju se teplým latté, hodím pod vodu a jdu do hajan... mám dnes opravdu DOST!

středa 25. října 2017

A je vymalováno....

Dnes...má práce ... vystěhovat, vynosit, oblepit obložky, dveře ,okna. Obřezat štětcem rohy , dole u obložek, okolo zásuvek, poličky, parapetu. Váleček, násada od koštěte, barva...bílá a "prý" Caramel. No je to světlejší než karamelky, naštěstí... před chvilkou..je tu půl dvanácté, jsem dodrbala drátěnkou kousek po kousku podlahu...umyla okno. Zbytek zítra. Tři noci s Kesynkou moc špatné... dnes jsem s ní byla v noci venku asi šestkrát a usnula v pět ráno. Snad dnes bude spát ona, já teda určitě. A zítra tapetování jedné zbylé stěny, plus vše umýt, nanosit zpět... 




Cihly za linku, černostříbrná přijde za postel do hostinského pokoje. Aby se tu vánoční návštěva cítila hezky. Prostě jako doma a nebo já u nich vždy, kdy za těch víc jak třicet let, co se známe, jsem je byla navštívit. Oni , moje kamarádka Jitka a její muž Pepík za mnou doletí sem poprvé. 
Děkuji Vám za komentáře k minulému příspěvku, žádná bouře nám neublížila, to jen Kesynce přestává pracovat srdíčko tak jak má a její tělíčko zadržuje vodu. Proto to časté noční venčení .......
Dobrou noc , snad se dnes vyspíme obě-já i moje zlatá babunka Kesynka.

pondělí 16. října 2017